V minulém díle jsme si v odbornějším „úvodu“ do problematiky únavy, zotavení a regenerace vysvětlili základní princip pochodů, které v těle sportovce probíhají v rámci sportovního tréninku...
 
 
 
Pokud bych vše shrnul do tří základních bodů, bude účelem regenerace:
- obnova narušené homeostázy organismu
- obnova energetických zdrojů organismu
- nastartování anabolických procesů organismu
Všechny tyto děje, i když hrají na první pohled každý samostatnou roli, spolu úzce souvisí a vzájemně se podmiňují, proto je nutné na regenerační procedury nahlížet komplexně.
Pasivní regenerace
Tady toho příliš neuděláme. Jde o regeneraci, která probíhá automaticky a to již v průběhu sportovní činnosti (snížení intenzity, přerušení zátěže), především pak po jejím skončení. Důležitou součástí pasivní regenerace je ovšem spánek, a tady už mnohé udělat můžeme. Málokdo si totiž uvědomuje, jak je spánek pro sportovce důležitý! Nejde jen o jeho délku, ale také jeho kvalitu a o přesné zařazení do pravidelného denního režimu. Naprostým minimem by mělo být 6 hodin souvislého „nočního“ spánku, optimem 8-10 hodin. Jde ale o dost individuální záležitost, a tak někteří sportovci více než 6 hodin v posteli ani nevydrží a jiným je i těch 10 hodin málo. Čistokrevní profesionálové nemívají s touto oblastí problém, horší je to u sportovců, kteří chodí do zaměstnání a nejhorší u těch, kteří pracují různě na směny a nemohou zachovat pravidelný režim spánku. Spánek jako takový zdaleka není nečinností organismu, jak se mnozí domnívají. Je sice pravda, že některé systémy jedou na „minimum“ a dochází například k výraznému útlumu mozkové činnosti, jiné systémy ale naopak vyvíjejí velmi vysokou aktivitu a to především ty regenerační. Nedostatek nebo špatná kvalita spánku povede nejen ke zpomalení regeneračních procesů, ale mnohdy až k oslabení celkové imunity organismu a naše, už tak přetěžovaná těla, se jen stěží budou bránit všem negativním vnějším vlivům.
Aktivní regenerace
Tohle je oblast, kterou můžeme do značné míry ovlivnit a plánovitě zvýšit nejen kvalitu, ale i rychlost regenerace. Při dokonalém zapojení aktivní regenerace do našeho tréninkového procesu si následně můžeme dovolit velmi významně zvýšit tréninkové zatížení a to v řádu desítek procent. Žese to projeví v celkovém zlepšení výkonnosti asi není potřeba příliš vysvětlovat. Jednodušší je říci, že tréninkový efekt je bez zařazení kvalitní regenerace téměř poloviční.
Regenerační procedury, a to jak kompenzační trénink, tak i fyzikální a ostatní procedury, musí být do tréninkového procesu zařazovány plánovaně a musí být jeho nedílnou součástí. A to v průběhu celého tréninkového procesu, ne až ve chvíli, kdy máme pocit, že nás něco bolí a nebo jsme unaveni. Většina z nás toto ještě dodržuje u kompenzačního tréninku, ale další procedury (masáž, výřivka, strečink, regenerační výživa) opomíná a zařazuje je až ve chvíli kdy doslova cítí, že jsou potřeba. To už ale bývá pozdě a regeneraci to příliš neurychlí.
Další velmi důležitou věcí je používání a střídání větší škály těchto regeneračních postupů, neboť opakujeme-li některý pořád dokola, tělo na něj, stejně jako na stále se opakující stejný trénink, přestane reagovat a efekt bude opačný - ještě více prohloubíme únavu. Je to proto, že i regenerace je pro organismus určitým typem zátěže. Regenerace (ta aktivní) totiž tělu nedodává žádnou energii, jak se mnozí domnívají. Její význam tkví v tom, že ať už lokálně, nebo celkově povzbudí (zvýší) metabolismus a pomáhá tak rychleji odplavovat metabolity látkové výměny.
A další velmi významná a opomíjená věc - aktivně regenerovat můžeme jen tehdy, nejsme li totálně vyčerpaní po extrémní sportovní zátěži. Pokud toto opomeneme, nejen že regeneraci neurychlíme, ale naopak ještě více prohloubíme únavu jako takovou!
To souvisí i s další věcí a dalším významem regenerace jako nedílné součásti tréninkového procesu. Nejde totiž jen o cílení regenerace na zvyšování sportovní výkonnosti jako takové, ale i o prevenci před přetížením organismu, svalů, šlach, kloubů atd., které ve svém důsledku vede k velkému počtu různých zranění a úrazů, a vlivem snížené imunity i nemocí. Zranění a nemoci přicházejí právě tehdy, když jsme nadměrně unaveni, a to jak lokálně (přepětí a špatná inervace svalů), tak celkově. Pokud se vlivem kvalitní regenerace těmto problémům vyvarujete, nebudete muset přerušovat trénink a několikrát začínat „od začátku“ a váš výkonnostní posun nebude nic brzdit.
V  prvním díle „regenerace v praxi“ bych se zaměřil na první z nejdůležitějších regeneračních metod a tou je kompenzační trénink a strečink. V následném díle se potom pustím do podle mne druhé nejdůležitější regenerační metody a tou je sportovní výživa, a ve třetí části článků o regeneraci se budu věnovat ostatním regeneračním metodám (masáže, vodní procedury, elektrostimulace, kryo, sauna atd.)
Pevně doufám, že tento článek o regeneraci, ač stále ještě ne příliš konkrétní, už byl pro mnohé z vás srozumitelnější a snad i záživnější než ta první, „odbornější“ část. Pokud chce ovšem člověk pochopit souvislosti a základní principy tréninku a odpočinku a všech dějů, jež mají na sportovní výkonnost, jakožto výsledný efekt celého našeho snažení, vliv, pokládám za nutné si touto posloupností projít.
M.M.