Chvilku jsem zvažoval, zda tento článek nenechat napsat svého kamaráda Jirku Novotného, který se zátěžovým testy a funkční diagnostikou už roky zabývá, a i díky tomu, kolik sportovců už mu za tu dobu „prošlo rukama“, je jedním z nejfundovanějších lidí v oboru.

 

 

 

Protože však práce s výsledky testů je i mým „koníčkem“, rozhodl jsem se nakonec pro vlastní variantu, ve které se budu snažit vyvarovat přemíry odborných termínů a ukázat vám „laicky“, k čemu se vám testy hodí, kdy a jaké byste měli absolvovat, a především, jak jejich výsledky interpretovat a následně využít v tréninkovém procesu. Mám totiž pocit, že spousta sportovců tyto testy absolvuje pouze jaksi z povinnosti, přičemž je zajímá maximálně tak dosažená rychlost na běhátku, našlapané watty v maximální zátěži, nebo hodnota VO2max, aby je mohli porovnat s kamarády.

Ještě si matně pamatuji doby, kdy se tyto sportovní testy prováděly povinně, a to nikoliv za účelem řízení tréninkového procesu a zvyšování výkonnosti, ale především proto, aby byla jistota, že je sportovec zdravý a způsobilý „závodně“ sportovat v nějakém sportovním oddíle. Přitom princip testů samotných byl v podstatě stejný jako v dnešní době a nedostatkem byla jen absence přístrojů na měření laktátu a přístrojově náročnou spirometrii. I dnes se samozřejmě sportovní testy za účelem zjištění zdravotního stavu provádějí, ale spíše u starších sportovců, sportovců s určitými zdravotními problémy, nebo vrcholových sportovců, především fotbalistů, při přestupu do nového týmu a před podepsáním nového kontraktu. Tady je možná i lepší, že se sleduje jen zdravotní stav a ne sportovní výkonnost, neboť některé testy našich fotbalistů jsem měl možnost vidět, a jejich vytrvalostní úroveň byla více než žalostná. Což jde ovšem vidět s postupujícím časem i na hřišti

Této oblasti, i když je také zajímavá, se ale věnovat nechci, a zaměřím se na to, jak se nechat testovat a jak toho využít ve vašem tréninkovém procesu, tak aby vaše výkonnost šla co nejvíce nahoru a neztráceli jste zbytečně čas tréninkem, který vás příliš „neposune“, nebo na který váš organismus ještě není připravený. Nebudu se ani věnovat obšírněji všemožným metodám testování, neboť těch je celá řada, ale zaměřím se na ty nejběžnější, nejčastěji používané a především na to, co vyčíst z výsledků testování a jak to aplikovat do samotného tréninku. A to v první fázi z výsledků laboratorních testů.

Bohužel vám v tomto článku (a ani mnohých následujících) nechci prozradit úplně „vše“, ale část těch nejzásadnějších informací dám logicky k dispozici jen členům našeho HISPORT Teamu a klientům E-trenéra, nové službě, která bude v nejbližší době spuštěna na stránkách www.hisportteam.cz

Sám od lidí, se kterými chci trenérsky pracovat, nebo jim mám v určité oblasti tréninku alespoň radit, absolvování testů vyžaduji a musím říci, že se u čtení komentářů k testům od některých doktorů, sportovních lékařů, nebo specialistů v oboru, často doslova pobavím a někdy i s chutí zasměji. Je totiž obrovský rozdíl, kým jsou testy posuzovány a s jakou skupinou lidí (vzorkem) jsou porovnávány. A tak se stane, že průměrný cyklista přijde na testy k běžnému sportovnímu doktorovi, jenž výsledky porovnává s průměrnou populací, a naprosto průměrné cyklistické parametry jsou hodnoceny vzhledem k běžné populaci superlativy „vynikající“, „silně nadprůměrný“, „excelentní“ apod. Kdyby hodnotil jeho výsledky právě třeba Jirka Novotný, který by je porovnával s výkonnostními až vrcholovými cyklisty, byly by tytéž výsledky hodnoceny jen slovy „průměrný“, „lehce podprůměrný“, „uspokojivý“ apod. Často se stává, že za Jirkou pošlu sportovce - „hobíka“, který svému sportování obětuje veškerý svůj volný čas, a mezi podobně sportujícími kamarády je třeba jedním z nejlepších, a on se dočte ve výsledcích jen samé - podprůměrný, silně podprůměrný, nedostatečný, na velmi špatné úrovni atd. V té chvíli se chce dotyčný na vše vykašlat a se sportováním nadobro skoncovat. Chvilku mi vždy trvá, než se mi podaří takovému člověku vysvětlit, že jeho výsledky testů byly hodnoceny a porovnávány se špičkovými cyklisty, pro něž je cyklistika zaměstnáním, váží 60kg a jejich procento podkožního tuku téměř nelze změřit. A že není důležité, jakými slovy je výkonnost testovaných sportovců hodnocena, ale to, jaké výstupy ze zpracování obdrží a jak je následně dokážou při přípravě využít. Je proto nesmírně důležité vědět, kdo komentář k testům píše a s jakou skupinou výsledky porovnává. Pokud tedy nejsou vaše znalosti na takové úrovni, že žádný komentář nepotřebujete, a s obdrženými čísly a grafy si vystačíte sami.

Testování samotné probíhá nejčastěji v laboratoři, a to na cyklistickém ergometru nebo na běhátku. K základním testům, které jsou pro většinu sportovců dostačující, což se týká především prvních testů na začátku přípravného období, postačí metr, váha, kleštičky na měření podkožního tuku, jednoduché zařízení k měření objemu plic a výdechových parametrů, záznamové zařízení tepové frekvence, rotoped s měřičem výkonu nebo běhátko s nastavováním sklonu a rychlosti, laktátoměr nebo jen propriety k odběru krevních vzorků, a blízkost laboratoře. K rozšířenému vyšetření pro vrcholové sportovce, kde se měří respirační koeficient, VO2max, plicní ventilace, nebo třeba i saturace krve kyslíkem v nadmořských výškách, jsou potom potřeba další, mnohem složitější zařízení. Samotné základní testování se ale nemusí nutně uskutečnit v laboratoři, ale může probíhat i venku, kde to zejména u běhu není žádný problém a spousta sportovců si například tímto venkovním testováním naměřené výsledky laboratorních testů potvrzuje, že byly správné. V dobách mého závodního sportování jsem obě metody kombinoval, v začátku přípravného období jsem dával přednost laboratorním testům na běhátku a postupně s blížící se sezónou a přechodem na speciální přípravu, jsem volil testy venkovní (např. 5x1200m běh, zvyšující se úsilí) a testy speciálně zaměřené na určitou oblast. Ale o těch až někdy později, v článcích, věnujících se kontrole odezvy tréninku, růstu výkonnosti apod.

Jak už jsem výše zmínil, poslední roky spolupracuji v této oblasti s Jirkou Novotným, který nejdříve testoval v laboratoři Casri pod Juliskou, posléze v prostorách FTVS a nyní ve vlastní, velmi dobře vybavené laboratoři na Praze1, v paláci YMCA na Poříčí. Výhodou jsou prakticky okamžité výsledky, neboť například vzorky krve na měření laktátu nemusí nikam odesílat (a čekat na jejich zpracování), ale je schopen je analyzovat sám, všechny další údaje mi předá v elektronické podobě ve formě tabulek, grafů a křivek, případně i s odborným hodnocením a komentářem. A jako jeden z mála, ne-li jediný u nás, je schopen testovat a měřit saturaci krve kyslíkem i při tréninku v různých nadmořských výškách, což využijí například sportovci, kteří se chystají na některý z vysokohorských treků, nebo na závod, odehrávající se částečně ve vysokých nadmořských výškách.

Ale už konec všeobecného povídání a hurá na samotné testy a jejich výsledky a využití, ale to až v druhé části tohoto článku.
M.M.