Na téma tohoto článku mně přivedl můj kamarád, redaktor jiného triatlonového webu. Chvíli jsem se nad tímto tématem zamyslel,....a uvědomil si, kolik hloupostí a rozporuplných informací jsem o této problematice, jen za posledních několik měsíců, slyšel.

 

 

Dokonce si v této souvislosti vzpomínám na článek jednoho našeho „výživáře“, který v odborném článku popisoval problematiku (nejen) tréninku na lačno a uváděl ji jako skvělou metodu pro rozvoj tukového metabolismu! Ba dokonce doporučoval při vytrvalostních aktivitách nedoplňovat sacharidy vůbec, protože jinak prý budeme čerpat energii výhradně z nich a tukový metabolismus se nám navždy zastaví! Bylo to sice v souvislosti s propagací MCT tuků jako „skvělého a naprosto jedinečného“ produktu sportovní doplňkové výživy, ale i přes to mně jeho výklad doslova zarazil.

Spousta lidí má pocit, že si tréninkem na lačno především pomohou odbourat nějaký ten faldík, protože tělo má nedostatek energie z cukrů a bude muset pálit tuky. Ovšem chyba lávky! Na tuky sice také dojde, ale bohužel především na bílkoviny, což je proces doslova devastační. Navíc na jejich zpětnou resyntézu si tělo řekne o spoustu paliva a my toho přes den spořádáme mnohem víc, než by nám stačilo za normálních okolností. Trénink na lačno bych tedy nedoporučil ani dietářům, natož sportovcům.

 

 

Jak to tedy je a co v těle probíhá, vyrazíme-li ráno na trénink na lačno? Myslím tím trénink, ne patnáctiminutovou rozcvičku, kterou ještě „vykryjí“ poslední zbytky zásob glykogenu ve svalech a játrech.

Je nutné si uvědomit, že naše tělo v noci nespí. Mozek sice odpočívá, ale běží klidový-bazální metabolismus a ten neustále spotřebovává energii, kterou v noci nemáme možnost doplňovat. Ráno jsou tudíž naše glykogenové zásoby téměř prázdné a tělo je potřebuje nutně doplnit. My ale v té chvíli vyrazíme na trénink a spotřebu energie ještě několikanásobně zvýšíme. Po chvíli jsou zásoby glykogenu na nule a tělo musí energii někde brát. Tuky se za tak krátkou chvíli ještě ani nepodařilo nastartovat, vyplavuje se katabolický hormon kortizol a tělo začíná spotřebovávat vlastní bílkoviny (svaly) tím, že je rozkládá a z dobře známých větvených aminokyselin (BCAA) bere energii pro náš trénink. Že je to proces pro naše tělo devastační, asi není potřeba dlouze popisovat. Postupně se samozřejmě nastartuje i tukový metabolismus, nicméně katabolický proces už zašel příliš daleko. Po skončení zátěže musí samozřejmě vše proběhnout obráceně, tělo musí jednotlivé aminokyseliny zpětně poskládat a vše „zdevastované“ zase obnovit, což má za následek značné prodloužení regenerace.

 

 

Proto je dobré, ještě dříve než ráno na trénink vyrazíme, energetickou zásobu nějakými rychle vstřebatelnými sacharidy doplnit (nemusí jít o nic velkého, banán, musli tyčinka a kafíčko...)
A i při tomto ranním tréninku bychom měli průběžně, třeba ve formě nápoje, malé množství sacharidů doplňovat, zvláště pokud jde o něco dlouhého, případně náročného. Pokud si před dlouhým ranním tréninkem dáme i nějakou tu tabletu BCAA, určitě tím nic nepokazíme a naopak ochráníme naše vlastní bílkoviny – svaly.

 

   

 

Pokud do sebe někdo nedokáže před ranním během „vměstnat“ ani tu tyčinku nebo banán, mám pro něj speciální věc od enervitu, které říkám amarouny. Jde o želé určené jako poslední jídlo těsně před závodem, samozřejmě s obsahem především sacharidů v ideálním poměru. Přípravek se prodává pod názvem PRE.

 

 

Pokud si jdete ráno zaklusat na 15min., nebo absolvujete jen krátkou rozcvičku, dá se to i bez předchozího doplnění energie. Tuto dobu obvykle stačí pokrýt poslední zbytky glykogenu a vám se alespoň krásně nastartuje metabolismus. Následná snídaně by měla být ale vydatná, bohatá na všechny živiny a pokud možno i pestrá. Dobře se to dodržuje u švédských stolů na soustředěních, už hůře pak doma nebo dokonce v práci. Rozhodně se ale nevyplatí snídani zanedbávat.

Tak dobrou chuť.

M.M.